Z deníku dvouleťáka: Pohroma v koupelně!

Ahoj, jsem docela normální dvouletý kluk s úplně obyčejným nudným jménem. Ale neprozradím vám ho. To tak. Já vám ho teď povím, a až to budu číst za dvacet let, budu se červenat až na pr… ehm ehm… víte kde. Takže mi říkejte třeba Pepan.

Ségra je nemocná! Jo, nejsem sám. Bohužel. Nebo – bohudík? Mám čtyřletou ségru, která chytla neštovice. Takový divný pupínky, se kterýma vypadá děsně legračně. Nikdo ale pro můj humor nemá pochopení. Odklidili mě na tři dny k babičce, aby prý mohla být v klidu. A teď jsem konečně doma. Takže je vám asi jasný, že jsem si to musel pořádně užít. A taky – aby se máma nenudila. Musím přece myslet i na ni, aby si užila nějakou tu zábavu.

Ráno máma říkala, že potřebuje uvařit. A vymyslela, že nám nahoře v jejím pokoji postaví takovej ten látkovej stan, co vypadá jako dětský domeček. A to já rád. Rád se totiž schovávám. Užil jsem si to fakt parádně, ale to bych předbíhal.

Běhám teď po bytě jen v tričku a ponožkách. Je totiž vedro a taky prý mám chodit čurat na nočník. To je taková divná nádoba, na které se hrozně blbě sedí, ale pořád mě k tomu nutí. Když jsem poslušnej a sednu si, dostanu bonbón. A ten já rád. Tak si teď sedám docela často. Ale čurat tam? Ani náhodou! To tak, čurat na nějaký bílý kyblík uprostřed místnosti, kde na mě všichni civí. A to myslím fakt všichni. I ti dva chlupatí, co tu s námi bydlí a občas nás vezmou k sobě do smečky. Hlavně když něco jíme.

No, ale k tomu čurání. Asi je vám jasný, že se jdu radši někam schovat. Ono totiž když čuráte vestoje, na dlaždičkách v koupelně, nebo v kuchyni na lino, legračně to cáká. A jak se po tom pěkně klouže. Je hrozná sranda, když si toho máma nevšimne, uklouzne a práskne sebou na zem.

No, ale teď už k tomu dnešnímu dni… Tak nám máma postavila domeček. Nezapomněla mi dát do pokoje i nočník – prý, až budu chtít čurat. No jasně… spolehni se. A šla vařit.

Ségra si se mnou hrála jen chvilku, ale pak šla mámě pomáhat. Měla určitě velkou radost. Haha! 😀

A když byla máma v nejlepším – to jako že měla na kamnech cibulku i s masem a musela to hlídat, schoval jsem se do toho domečku, že se tam bude pěkně čurat. V klidu, nikdo mě neuvidí. Jenže pak jsem usoudil, že když se vykadím, bude větší legrace. A taky že byla.

To vám je náramná prča, když do toho hovínka šlápnete. A jak to pěkně mlaská, když děláte hopy hopy! Škoda, že mě nenapadlo si ty ponožky sundat. To by bylo ještě lepší. Ale zase bych nedělal takový krásný razítka po bytě. To je jasný, že jsem se proběhl do ložnice, po chodbě, na balkon… pak máma přišla a zkazila to. Nemá žádný smysl pro humor!

Bědovala, jako kdybych něco provedl. Přitom já si tak pěkně hrál. V KLIDU!

Odnesla mě do vany. No… tak zase tak moc tu srandu nezkazila. Vana je taky dobrá. Napustila mi vodu, naházela hračky a prej abych si pěkně hrál, než to uklidí. Chápete to? Mně to dalo takovou práci a ona to jde vytřít! Musel jsem rychle vymyslet, jak jí v tom zabránit. A protože jsem chytrej kluk, bylo to hrozně jednoduchý. Začal jsem všechny hračky házet z vany ven. To je totiž taky děsná prča!

Krásně to cáká na všechny strany, rozstřikuje se to po dlaždičkách a když vyhodím něco tvrdšího, rachtá to na celý barák. No jo, jenže to zase mámu přilákalo zpátky. Naházela mi to všechno znova do vany, vytřela tu potopu a odešla. Pořád ještě na sobě měla triko a kalhoty, ve kterých mě nesla do vany. Takže na nich měla hnědý šmouhy a náramně smrděla!

Pak přišla ségra. Ještě že jí mám. Umřel bych asi jinak hlady. Přinesla mi oloupanou mandarinku, která byla fakt vynikající. Rozžvejkal jsem jí, vycucal a zbytek naházel do vody. Bylo to, jako rybičky. Připadal jsem si jako v moři. Jen v něm nebylo moc vidět. Chtěl jsem se totiž umýt a vzal jsem si bez dovolení mámino mýdlo. Prý je vhodné i pro děti. No… nevím. V té vodě, co vypadala za chvíli jako mléko, jsem ho nemohl najít. Ale pak se zadařilo. Chvíli mi skákalo z dlaní jako mokrý kapr, ale nakonec se mi ho podařilo vyhodit z vany ven, na dlaždičky. To mi připomnělo, že bych měl zase vyházet i hračky. A tak jsem se do toho pustil!

Máma se za chvíli přiřítila. Už měla na sobě čistý šaty. A hned se sehnula a začala mi ty hračky házet zpátky do vany. Tak jo, řekl jsem si. Budeme si to házet navzájem. A mrsknul jsem po mámě kropáček plný vody.

Zásah!!!! Huráááá! Tak to byla parádní trefa!

Máma je zlitá od hlavy až k patě a asi se půjde znova převléct. Nejdřív mi sem prý ale nahází zpátky ty hračky.

Tak ne – nenahází. Nevšimla si, že je na zemi i to oslizlé mýdlo, uklouzla na něm a pěkně se v tom rybníku na podlaze koupelny vycachtala.

Že je to bžunda, viď, mami?!

0

2 thoughts on “Z deníku dvouleťáka: Pohroma v koupelně!

  1. Úplně to vidím. Upřímně máte svatou trpělivost. Aktuálně mi dítě udělat tohle tak nevím nevím. Asi bych byla zralá na čokoládu a „brekot“ v koutě.

    Každopádně článeček pobavil (mě ano, vás asi moc ne, zvlášť to uklízení). A trochu se obávám vlastního potomstva. Naštěstí mám zatím „čas“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *